Setkání s totemovými zvířaty
Setkání s totemovými zvířaty
V prostoru se objevuje nádherná, obrovská zelená hvězda. Je to jako Slunce, ale vibrace je světle zelená. Je to zdroj pro naše léčení. Jako součást tohoto jevu se objevuje strom. Je to náš životní strom - tvorba našeho života. Něco, co my sami sebou realizujeme. Vibrace souvisí s láskou v srdci a s dobrem, které v sobě máme. Objevuje se zelená zóna pod nohama. Možná tráva nebo nějaká planina. Možná jezírko. Jak kdo chce. A ta zelená, jako kdyby se rozlévala. A uprostřed zelené plochy je jakási tmavá průrva. Jako kdyby ta zelená pláň byla přerušená nějakou skulinou. Je to něco skrytého, co může tvořit určitou potíž, bolest, starost nebo překážku. A my právě teď dostáváme možnost, kterou dáváme sami sobě skrze světlo své duše, takovou překážku rozpustit, rozvolnit, překročit. Pokud je to bolest, prozáříme ji léčivě zelenou energií, neonovou a světelnou. Pokud je to smutek, tak se objevuje náš anděl strážný a předvádí nám, jak proměnit sebe do jiného tvora. „Nemusíš být člověkem, můžeš být vážkou“ a vážka se vznáší nad tím vším. A to nám připomíná nadhled. „Tak už se k tomu nevracej, už se na to nedívej, už to propusť ze svého života“. S lehkostí vážky.
A teď se objevují jakoby na obzoru, ale velice rychle se blíží další totemová zvířata. A ona s námi chtějí kamarádit. A ona přicházejí nabízet svoji pomoc, své služby, své atributy, hodnosti a své talenty. A je to velice vtipné, protože zvířata se předbíhají, předhánějí, aby u nás byla co nejdřív.
A k někomu spěchá medvěd se svojí medvědí silou. „Budeš mít sílu jako já medvěd“. A to obětí medvědí!
A teď husy švitoří, baví se, drží se v hejnu. „No, budeš mít kolem sebe přátele, jako jsme my husy, švitorky. My se taky držíme v hejnu. Je nám tak dobře. A jsme bílé a moudré“.
A teď letí modřinka, ptáček a sedá někomu na dlaň. Když nastavíte dlaň, sedne vám na ni. A bude s vámi mluvit skrze intuici ptačí řečí. „My, modřinky, jsme moudré a skromné. Mluv tak jako já, moudře a skromně“.
A teď se blíží dikobraz. Jde pomalu a s rozvahou. A připomíná nám svoji ozbrojenost. Dikobraz má ostny. A jedná s nimi uvážlivě. Použije je, jenom když se cítí v ohrožení. A tak bychom, my lidé, měli používat zbraně. Nebo radši ani nepoužívat. Ani temné energie a břitká slova. A všechno, co tvoří tmavé struktury a smutky. Když řekneme něco, co někoho urazí nebo poníží, nebo zastraší, tak je to zbraň. O tom můžeme mluvit s modřinkou. Dikobraz je vyšší úroveň, ten už ty zbraně má. A my je taky máme. Každý máme řeč a pohled a gesta a určitou sílu. Nemluví o věcech, jako jsou kameny nebo jiné zbraně. Dikobraz je průvodce do složitých situací. Neútočit, ale mít pocit bezpečí.
A teď jdou surikaty. No, ty se rozhlížejí a kam, kam, kam? „Kdo nás chce, kam půjdeme? My jsme taková rozvědka, kdo se zajímá o hodně věcí, tak ať se skamarádí s námi. Co člověk sám nevidí, to my vyšpionujeme. Všechno a klidně i mezi světy“.
A teď se přidala vodní říše. Rejnok, velryby, želvy. Ten prostor je láskyplný. Je to energie lásky. Ta spojuje celé stvoření. Ale pro ten sektor nás lidí je teď specifická v té zelené energii. Léčí se naše přístupy, naše názory, naše zkušenosti, naše možnosti. Těch zvířat může přijít obrovské množství. Nechme je k sobě přijít v jakémkoliv pokračování. Hlubokým nádechem prožijeme, které totemové zvíře bylo pro nás stvořeno a patří do kmene. Kdo ke mně ještě chce přijít a něco mně sdělit? Já je vítám, mě to zajímá. Jsem člověk zvídavý, tvůrčí a proměnlivý.
Meditace: 26.8.2025
