Eva Motyčková

Léčení sebe (velice aktuální a účinná meditace).

Celý prostor vyplňuje zeleno-oranžová energie. Je všude kolem nás a přímo mezi námi vytváří květ růže. Veliká růže jako by vyplňovala tento prostor. Střed růže je ještě zavinutý. Ale okolo už se otevírají lístky. Každá z nás sedí v jednom takovém lístku. A hovíme si jako v nádherném lehátku, v pěkně vytvarovaném lístečku života. A můžeme se zavrtět. Jakoby najít tu nejpříjemnější polohu v energiích. To nám nabízí život.

A v úrovni našich kolen se objevuje tmavý chomáček. Jakoby naše pýcha neumožnila změny, které dávno měly proběhnout. To není pýcha arogantního člověka. To je pýcha na poznané. To, že si myslíme, že něco je správně, nám ztěžuje změnu polohy. A my nádechem přijímáme možnost měnit svůj příběh. Měnit sami sebe. A tím měnit svoji vesmírnou polohu.

A najednou se v našem lístečku objevila křídla. Jako by byla složená u našich nohou. Tak leží velká andělská křídla. A my na ně koukáme a říkáme si, co já s nimi? A křídla, jako by byla přiložená nebo připoutaná k jakémusi svitku. Stočený papír je obalený andělskými křídly. To andělé nám posílají poselství. Tak se podívej. Podívej se, co máš nachystáno od svého světelného Já pro tento život, pro tento příběh. Tak rozbal ten svitek. Teď je čas

A najednou křídla vytvořila zvláštní světelnou korunu. Je jich mnoho, těch křídel. A koruna, která vznikla v tomto útvaru, je úžasná. Jakoby střed tvořila vysoká čapka s kouličkou nahoře. Křídla okolo a křídla teď připomínají vzpínající se koně. To všechno jsou symboly svobody. Buď svobodným člověkem, tak jak jsi svobodnou duší. A žij svůj příběh z vlastního rozhodnutí.

A my náhle stojíme před branou. Je v našich nohách. Jakoby ukazovala směr, kam máme pokročit, ale je malá. Jako bychom skrze ni nemohli projít. Jak můžu projít branou, která vypadá jak myší díra? Musím se sklonit. Musím zmenšit své ego. Tu nabubřelost lidskou, která je jak nafukovací pana, obrovská. To jsem já. A ten pyšný člověk, který se vyvyšuje nad tolik tvorů. Když je to jen bublina. A když splaskne, co zbude? A najednou máme možnost pokleknout. A sklonit hlavu před hmotou, před planetou. Před svým tělem. Před každou jednou buňkou, která nám slouží od vzniku našeho života. A tak klečíme s hlavou skloněnou k zemi. V hluboké pokoře před existencí života.

 A před námi se objevuje zvláštní energetický symbol. Jakési žezlo, které obtáčí spirála z vibrujících energií. A my dostáváme možnost. Tak vezmi to žezlo. Uchop ho pevně svýma rukama. Můžeme oběma rukama uchopit žezlo. Anebo jednou, anebo ho vzít do náručí. Anebo ho ukotvit ve svém páteřním kanálu. Někdo ho drží jak kornoutek zmrzliny. Někdo vznešeně na dlani před sebou. A žezlo se vstává příběhem. A my se díváme na příběh našeho rodu. Nejsme tu jen sami za sebe. Jsme rodina duší, která právě teď je v překrásných duhových planinách. Jen někteří jsou tu s námi v pozemskosti. Ale energie, naší prapodstaty, našeho domova duše, ty všechny máme k dispozici. A nádechem přijímáme možnost je žít. Žít je v tomto světě. V tomto světě hmotné tvořivosti.

A teď v ní máme ty duhové barvy. Spousta odstínů zelených, fialových, žlutých, růžových, modrých, bílých, oranžových, hnědých. Všechno do sebe zapadá, jako když se zapouštějí barvy do sebe. A vznikají nádherné barevné kombinace. Jak kdo chce, jak kdo přijal, jak kdo tvoří svým vnitřním rozhodnutím. A teď můžeme prožít jednotlivé barvy ve své auře. Hnědá pod nohama. Červená na kostrči, ale je spojená s hnědou a tvoří naše sepětí s planetou. A oranžová v břiše, a ta teď září, naše břicho přijalo možnost žít skrze rodové vibrace. A rozzářilo se obrovským jasem, protože tím jsme aktivovali své talenty. Talenty všech našich předků. Jakoby v našem břiše zářila lampa a svítí do všech tmavých koutů. I tam, kde naše já zůstalo ve stínu, bylo poníženo na třetí čakře. A v hrudníku svítí slunce. Jakási zvláštní energie. Hmotná a přitom světelná. Jako bychom mohli svoji duši vzít do rukou, jako něco hmotného. A přitom je to energie. Je světelná, zářící, živoucí. Jako kdyby se nám z hrudníku drala ven. Tak se nadechni do své největší síly.

A teď duše v každém z nás stvoří erb, znak, kód. Můžeme ho vidět, můžeme ho prožít, můžeme ho přijmout. Nemusíme ho vidět, ale cítíme, že je v nás. A je to obrovská jistota. Někde jsou tři holubice. Tři zlaté holubice jsou ten erb. Objevují se trojúhelníky. Někde květina. Planá růže. Někde účes holčičky se objevuje. Tak si vzpomeň, jak už v dětství jsi cítila nad hlavou to teplo a světlo. Už tam jsi byla napojená k vyšším světům, ke světu svého domova. Objevují se další znaky, kytice pomněnek. To všechno jsou nápovědy. A překrásná zlato-bílo živoucí vibrace, jakoby se rozšiřovala od naší hlavy do nekonečna. Jen někde ještě myšlenky brání, ale málo. Nemají šanci tam, kde září duše a kde člověk přijal pro sebe svobodu. A překrásnou světelnou korunu má na hlavě.

A teď se objevuje přímo před naším čelem světelná vibrace duhového poznání. Jakýsi květ, jako kdyby se rozzářil přímo na naší intuici. Jakýsi skelet, jakoby klec z barevných paprsků. A teď jako buňka, jako nervová buňka, jako neuron s těmi výběžky. Jako počítačová grafika. Je to živé a přitom je to nádherná vibrace, která je na dosah. A je to součástí nás, našeho plánu. A opět barvy duhy, tentokrát převažuje indigově modrá, zelená a žlutá. Je to vibrace chytrosti, intuice a lásky. A z těchto tří energií, my můžeme tvořit svůj vědomý plán. Otvírá se okno do nekonečna možností. A my nádechem vylaďujeme vibrace v auře do hluboké vnitřní spokojenosti.

A září čakra srdeční, růžová, zelená a zlatá. A pátá čakra na ramenou je zlatá a bleděmodrá a zelená. A jako by naše čelisti, jeden každý zub, jazyk, ústa, uši, nos, to vše je pročišťováno světelnými paprsky. Zbav se své negativní řeči a ochoty naslouchat zakaleným energiím. Pusť radost svojí duše i do hlavy, do očí, do kořínků vlasů a ty pak vyjadřují tvoji svobodu. A někde se nad hlavou ještě objevuje jakýsi tmavý trám nad intuicí, jakási zábrana, která neumožňuje člověku postoupit do vyššího poznání. Ale není tmavá, není ani neprůchozí, je to jen opatrnost a někdy strach a částečně se objevují netopýří křídla. Jakoby bytosti, které se chystají nabídnout pomoc, měly jiný původ než světelný. Poradíme se sami se sebou, se svojí duší. My jsme ten, kdo třídí, kdo zve do svého příběhu průvodce, pokud o nějaké stojíme. Hlubokým nádechem můžeme prožít odmítnutí takových entit. Vesmír nás stvořil jako svobodné duše a tak můžeme o sobě rozhodovat. I člověk byl stvořen jako svobodná bytost a může o sobě rozhodovat. Může rozhodovat o svých pocitech a ty pak vytváří všechno ostatní.

Celá aura se plní nádhernou vibrací lásky. Tam, kde jsou ještě tmavé stíny, stopy minulosti, cizí vlivy, můžeme použít světlo své duše a svoji vnitřní sílu a pročistit všechny zóny svého těla i své aury. Moje srdeční čakra svítí nádhernou, výraznou, zelenou energií a ta prochází všechny části těla, nohy, břicho, ruce, hrudník, omývá jednotlivá žebra, ledviny, žaludek, plíce, všechny tkáně a můžeme ruce přiložit tam, kde cítíme bolest nebo napětí a vědomě se rozloučit s potížemi. A pokud přinášejí nějakou nápovědu, proč je ta blokace v našem těle, právě teď se můžeme zeptat svého světelného Já, s čím souvisí. Ptám se sebe, na co mě upozorňuje tato bolest. Jak můžu zpracovat své pocity? Jak můžu zlepšit svůj přístup? A tím své vyzařování pracujeme sami se svojí vnitřní energií. Objevuje se naše páteř a je růžová, kde jsou stinná místa jako zkušenosti životní. Tam vtéká bílá. A je na nás, kolik této vibrace světelného základu vesmíru do svého příběhu přijmeme. Nádechem určujeme léčení sebe sama.

(z víkendu pro ženy 2015)